Software Skype se dokázalo během velmi krátké doby prosadit na celém světě. Mnoho lidí jej denně používá k telefonování po Internetu. Má ale i své nevýhody, o kterých byste měli vědět. Řada z nich se vás totiž přímo týká.

Tento článek nemá být štvavou kampaní proti konkrétnímu software. Skype má mnoho předností a výhod, ale zároveň je potřeba upozornit na jeho stinné stránky, o kterých mnoho uživatelů neví. Kdyby věděli, možná by ho ani nepoužívali.

Když se objeví software s uzavřeným vývojovým modelem a hlavně nedostupnými zdrojovými kódy, stává se velmi často terčem kritiky ze strany sympatizantů open source. Ti jsou ale druhou stranou okamžitě nařčeni ze sektářství a extremismu.

Bohužel nejde jen o prostý fakt, že si můžete přečíst zdrojové kódy, ale především o další výhody, které z toho plynou. Běžného uživatele samozřejmě kód přímo nezajímá, ale jeho dostupnost má přímé důsledky, které se ho dotýkají, ať si je připouští, nebo ne. Přesně tohle je i případ Skype. Chcete-li, můžete tento článek považovat za modelový příklad špatných vlastností, které plynou z uzavřenosti software a ovlivňují každého.

Abych jen nehaněl, musím uznat, že Skype přineslo VoIP mezi běžné uživatele. Do jeho zrození považovali BFU internetovou telefonii za něco magického a nadpřirozeného. Mezi hlavní přednosti Skype, které mu pomohly na výsluní, patří jistě jeho jednoduchá obsluha a použitelnost téměř kdekoliv. Žádný firewall ani NAT jej nezastaví a vy můžete v klidu proklábosit celý den.

Nevýhod je ovšem také mnoho, sepsal jsem deset záporných vlastností, které jsou minimálně důvodem k zamyšlení.

Samotný protokol, který Skype používá ke komunikaci se servery, ale i ostatními klienty, je uzavřený. To pro nás na jedné straně samozřejmě znamená, že nevíme, co o nás vytrubuje do světa.

Zároveň to má i praktické následky. Nemůžeme vytvářet nové klienty pro Skype, které by možná uměly víc než ten originální a zároveň by řešily většinu nevýhod v tomto seznamu.

Navíc jsme omezeni jen na platformy, které se líbí společnosti vyrábějící Skype. Pokud jste uživateli některého z minoritních operačních systémů nebo používáte nějakou exotickou kombinaci hardware a software, máte prostě smůlu. Nezavoláte si.

S centrálním řízením čehokoliv máme jistě bohaté zkušenosti. Zejména my z bývalého východního bloku o tom víme své. Centrální správa nikdy nevěstí nic dobrého.

Samotný Internet byl od začátku definován jako decentralizovaná síť, která je naprosto odolná proti jakémukoliv výpadku, změně politického myšlení nebo jakémukoliv pokusu ji zastavit.

Ne tak Skype ovládaný jednou společností, která má právo jej kdykoliv vypnout, změnit, zpoplatnit a podobně. Navíc jsou veškeré údaje jako naše heslo a contact list uloženy na centrálním serveru, který může být kdykoliv úspěšně napaden. Asi byste nechtěli, aby někde na Internetu visel seznam vašich kontaktů.

A opět jeden praktický důsledek: Při technických potížích nebo výpadku v centrále si nezavolá nikdo.

Ze strany uživatele žádná. Ze strany společnosti Skype ohromná. Díky modelu, který Skype používá k přenosu dat, je naprosto nemožné, abyste kontrolovali, kudy tečou vaše data.

Cestu od uživatele k uživateli totiž přímo vybírá centrální server, takže nemáte šanci. Navíc se může během hovoru mnohokrát změnit. Nikdy proto nevíte, kudy vaše data tečou a jestli není na trase někdo nebezpečný.

S principem přenosu dat úzce souvisí i další bod. Model je jednoduchý: uživatelé, kteří sedí za proxy, NAT nebo nějakým striktním firewallem, jsou prosté nody. Naopak ti, kteří jsou na slušné lince s veřejnou IP adresou, jsou povýšeni na takzvané supernody. Stanou se z nich uzly, které pak slouží jako ústředny pro přenos komunikačních dat a audio proudů.

Je tomu tak proto, aby bylo možno spojit dva uživatele za NAT, a zároveň proto, aby nebylo možno odříznout spojení na firewallu.

Praktický důsledek? Vy máte zatíženou draze zaplacenou linku a váš soukromý hardware. Když máte navíc omezené množství stažených dat, začíná to zavánět problémem. Zvlášť, když bez vašeho vědomí proudí tam a zpět desítky hovorů najednou.

Další nepříjemné důsledky, které z toho plynou, jsou zřejmé. Společnost Skype využívá váš hardware a připojení k Internetu, a vy jí tak umožňujete provozovat její službu. Tato služba je ovšem komerčního charakteru. Samozřejmě mezi uživateli umožňuje telefonovat zdarma, ale celkově slouží Skype k výdělku jedné společnosti.

Čili: oni na tom vydělají, vy nedostanete nic. To není úplně fér, že? Oni tak nemusejí platit za drahý hardware a připojení k Internetu, získají to zdarma od vás. Vypečený model.

Argument typu: „Ale oni vydělávají jen při telefonování ven a to přece přese mě nejde.” je zcela lichý. Hovory jdou přes supernody v každém případě. Jinak by bylo jednoduché zamezit používání Skype pro telefonování do běžných sítí. Stačilo by nastavit na firewallu správné pravidlo a zamezit přístup na správný server.

Toto je velmi podstatná nevýhoda pro mnoho uživatelů. Přestože je při přenosu použita poměrně silná šifra RSA s délkou klíče 2048 bitů, Skype jasně svým uživatelům říká, že v případě soudního rozhodnutí je schopno hovory poslouchat.

To mohou mít zařízeno dvěma způsoby. Mohou dát klientu příkaz, aby převedl komunikaci na konkrétní supernod a aby nešifroval nebo nějak oslabil šifrované spojení. Stačí k tomu použít omezenou množinu klíčů.

Tuto možnost potvrdil i Vlastimil Klíma, odborník na šifrování z Crypto-World:

Pokud bude systém (včetně generování klíčů) pod kontrolou, bude vidět, že se používá jen 100 klíčů a také bude vidět, jaké to jsou. Čili ten, kdo bude mít přístup k popisu celého systému (algoritmus plus klíčové hospodářství), bude toto vědět a může dešifrovat velmi jednoduše.

Nikdy nevíte, jestli váš důležitý hovor někdo neposlouchá. Nepochybuji o tom, že kouzlu Skype podlehli i vysocí manažeři velkých firem.

Samotná licence, pod kterou je Skype šířeno, je také velmi zajímavá. To, že neumožňuje přístup ke zdrojovým kódům, nás nepřekvapí, ale zarážející jsou jiné body.

Licence je silně jednostranná a nedává uživatelům příliš mnoho práv. Naproti tomu umožňuje kdykoliv firmě Skype vypovědět komukoliv služby. Obecně je to velmi zajímavé čtení.

Nejhorší na celé licenci ale je, že výslovně umožňuje změnu licenční politiky, kterou firma oznámí pouhým vystavením nové licence na svých stránkách. Vy projevíte svůj souhlas jednoduše tím, že budete dál používat program Skype.

Prostě přesný opak licence GNU GPL, na kterou jsme zvyklí.

Poslední trojice nevýhod je ryze praktického charakteru. První je proměnlivá kvalita hovoru, na kterou poukazuje mnoho uživatelů. Je opět způsobena komunikačním modelem. Kvalita supernodů se totiž s časem mění vlivem mnoha faktorů, jako je různé zatížení hardware a linek.

Rovněž routing není vždy optimální a uživatelé komunikující z Prahy do Kladna jsou velmi často propojováni třeba přes Atlantu. To způsobuje nemalé zpoždění.

Toto je nevýhoda pro mnoho správců na celém světě. Bezpečnostní politika mnoha firem striktně zakazuje jakékoliv IM formy komunikace, mezi které samozřejmě Skype patří. Díky tomu, že je od začátku navržen s cílem projít kudykoliv, je jeho blokování více než obtížné.

To sice nahrává uživatelům, ale zároveň komplikuje život správcům sítí, kteří mohou mít ze Skype hodně těžkou hlavu. Průmyslová špionáž může mít za jistých okolností zelenou.

Nakonec se dostáváme k onomu kontroverznímu bodu, o kterém jsem psal na začátku. Samy o sobě jsou zdrojové kódy na první pohled nezajímavé, ale poté, co jste prošli předchozích devět bodů, asi víte, že by jejich zveřejnění vyřešilo všechny zde zmíněné nevýhody.

Pochopitelně to, že by je Skype někdy zveřejnilo, je naprostou utopií. Přestože by nadále mohlo vydělávat na hovorech do běžných telefonních sítí, už by nebylo tak snadné využít k tomu cizí hardware.

Máte před sebou deset bodů, které shrnují největší nevýhody programu Skype. Zkuste nad nimi přemýšlet předtím, než jej budete instalovat. Možná vás neodradí, protože vám i tak stojí používání Skype za to. Alespoň budete vědět, kde je zakopán pes, a to je možná víc, než jste tušili předtím.